Jan Dytrych

(English below)

Vztah dítěte s matkou je jasně daný. Je přímočarý a definovaný základními potřebami dítěte. Vztah s otcem je méně čitelný. Otce dítě primárně nepotřebuje k tomu, aby se narodilo a aby přežilo. Netvoří si k němu tu nejužší vazbu hned po porodu. Otec zůstává opodál. Jeho role přichází později. I přes větší distanci je jeho role nenahraditelná a jeho působení na dítě zásadní jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu.

V souvislosti s narozením vlastního dítěte mne začal blíže zajímat vztah otců a dětí. Zejména pak v jejich dospělém věku. V té době mají tu nejdůležitější část vzájemného vztahu, kdy bylo dítě na rodičích zcela závislé, již za sebou. Nyní otci sklízí plody působení na své děti za mnoho předešlých let, vidí v nich své chyby a své povahové rysy. Zároveň je jim přinejmenším podvědomě jasné, že to jsou právě ty děti, ve kterých oni v nějaké formě přežijí. Ve formě ne dokonalé, ale zcela reálné. S chybami vlastními i s chybami dětí.

Soubor zobrazuje otce s jejich dětmi v dospělém věku. Primární snahou bylo zachytit vzájemný vztah portrétovaných. Ten je možné pozorovat ve vzájemném postoji, výrazu tváře či ve zvoleném oblečení. Bylo výsadou portrétovaných dcer a synů, aby zvolili sobě i svému otci oděv dle vlastního uvážení. Do něj mohli promítnout svůj vztah k otci, to, jak ho oni vidí, či jak by ho rádi viděli. Měli možnost do jisté míry se s otcem zvoleným oděvem vyrovnat, případně uplatnit manipulativní principy a přizpůsobit si jej svým představám. Podobně jako otci vědomě či nevědomě manipulovali svými dětmi v průběhu jejich výchovy a vyrovnávali se s tím, že je přivedli na svět a že jsou takové, jaké jsou. Dcery a synové rovněž dostali možnost vyjádřit se slovně o vzájemném vztahu se svými otci. Tato vyjádření nebyla nijak cenzurována ani upravována.

English:

With/Being dad (2018)

The relationship between a child and its mother is clearly known. It is straightforward and defined by the basic needs of the child. The child does not primarily need its father to survive after its birth. It does not create the most intimate bond between itself and the father. The father remains aside. His role comes later. Despite a greater distance between a child and its father compared to that between it and its mother, his role is irreplaceable and his influence on the child is fundamental in both positive and negative ways.

I became interested in the relationships between fathers and their children due to the birth of my own child, predominantly and especially when the children grow up and become adults. At that time I believe it is the most important period of the relationship, because the era of the child being completely dependent on its parents has gone. Fathers then start to see the reward of their influence they had over their children during their younger and more formative years, and also start to recognize their own faults and their own character traits. At the same time the fathers feel and know that through their children they will survive at least subconsciously and that this is the only way to do that, in an imperfect form but which is very real, alongside their own faults and the imperfections of their children.

This photo series displays fathers with their adult children. The primary aim was to catch the reciprocal relationship between the father and the offspring. It can be seen in the mutual posture, face expression or chosen clothes. It was the privilege of the daughters and sons to choose clothes for themselves as well as for their fathers. Through the clothes they could reflect their relationship with the father, how they see the father or how they would like to see him. They could also manipulate the father through the clothes chosen and bring him closer to their idea of him, similar to the way their fathers consciously or subconsciously manipulated them during their childhoods when the fathers were trying to come to terms with the fact they brought these children into this world and that the children are as they are. The daughters and sons were also asked to make a statement in the form of a sentence which described their relationship with their fathers. These statements were neither censored nor edited.

"Through knowing myself I can know you."

"My father has supported me in my art career since my childhood."

"The only thing I remember is waiting to see if he came, even though he promised he never came."

"We have more in common than we realise."

"Music. Humour. Harmony."

"Something always sticks out somewhere. Mostly in the head."

"Usually we would rather have a second word in life. But between us no words have ever been needed."

"Mutual admiration and love for adventure. Tenderness and similar souls. It’s simpler this way hopefully…"

"I think we like each other. We just aren’t able to really say it."