Jan Dytrych

(English below)

Jan
Jan žije s Kristýnou. Mají spolu tříletého Matyáše. Matyášova nejčastější věta se vztahuje k jeho ekzému: „Jenom si to podrbu.“ Všechny už to trochu drbe. Celé soužití je pak takové trochu rozdrbané, ale všichni se snaží hledět s optimismem do budoucna.

Ondřej
Ondřej má Koblížka. Koblížek je o tři roky starší, menší a žije v Paříži. Už 7 let spolu mluví anglicky. Ondřej neumí francouzsky a Koblížek neumí česky. Rozumějí si. I když někdy už je to možná trochu pořád stejné.

Kateřina
Na gymplu se jí říkalo Kačenka. Byla bohyní a múzou, uměla jít proti proudu. Ve dvaceti se vdala a po dalších dvaceti letech rozvedla. Zbyly jí dvě děti a manželovy dluhy. Postupně našla sílu dívat se na svět zase z té lepší stránky.

Bohdan
Bohdan si vzal Marii, když mu bylo 40. Marie má dospívající dceru Magdalénu, která se jí narodila ještě něž poznala Bohdana. A s Bohdanem má batolícího se Bohuslava. Všichni žijí ve dvoupokojovém bytě.

Honza
Honza žije na Vinohradech. Má tři velké pokoje. V jednom postel, ve druhém počítač a ve třetím svoje rostliny. Čas tráví hlavně prací. Na počítači ve druhém pokoji vytváří krásné věci. Už nějakou dobu si říká, že by zase mohl začít bydlet s někým, kdo by mu byl blízký.

Jaké jsou životní cesty a partnerské vztahy generace narozené kolem roku 1980? Čím si tito lidé prošli, co prožívají a jak se jejich příběhy liší od příběhů jiných generací? A liší se vůbec?
Narodili se do totalitního státu, jehož společenské zřízení se tou dobou již začínalo rozpadat a karikovat sebe sama. Určující dospívání pak prožívali v období opojné svobody 90. let, kdy bylo možné téměř vše. Obě tato období si uvědomovali, ať už více či méně, ať vědomě či podvědomě. Jak je to ovlivnilo pro jejich pozdější životy, jak je to formovalo v jejich náhledu na svět, na ostatní lidi. Jakým způsobem se posunuly jejich hodnoty a vlastnosti, důvěra v jiné lidi, sebedůvěra…
Při zobecnění příběhů konkrétních postav dostaneme obrázek o příslušnících této generace, o tom, jací jsou, čím prošli a čím procházejí. Někteří stále usilovně hledají partnera, se kterým by se cítili dobře, jiní si již dávno mysleli, že takového našli a pak ztratili tento pocit i partnera. Další žijí ve vztazích na dálku, které jim alespoň v tuto chvíli vyhovují, nebo žijí se stálým partnerem a potýkají se se vším, co je s tím spojené.
Vlastní zkušenosti a osobní prožitky jsem propojil s portrétovanými a své pocity zpracoval v jejich příbězích. Zabýval jsem se svojí generací. Když jsem chodil se svými vrstevníky na střední školu v uvolněných 90. letech, byli jsme všichni na začátku. Na začátku dospělosti a svých partnerských životů. Nic jsme o nich nevěděli, netušili jsme, co máme čekat. Měli jsme různé představy, přání a touhy. Ať už naivní, či více nebo méně pokroucené. V průběhu více než dvaceti let, s jejichž odstupem se na to zpětně díváme, jsme se dostali do řady situací, které by nás dopředu těžko napadly. Zároveň jsou si mnohé naše osudy velmi podobné, prošli jsme si typově stejnými situacemi. Když se dokážeme otevřít, přiznat si to a poslouchat se navzájem, zjistíme, že máme hodně společného.

English:

gen1980 (2021)

Jan
Jan lives with Kristýna. They have a three-year-old Matyáš together. Matyáš's most frequent sentence is related to his eczema: "I'm just scratching it." Everyone's already a kind of scratched a little. The whole coexistence is a bit scratched as well but everyone tries to look to the future with optimism.

Ondrej
Ondřej has Koblizek. Koblizek is three years older, smaller and lives in Paris. They have been speaking English for 7 years. Ondřej does not speak French and Koblizek does not speak Czech. They understand each other. Although sometimes it's maybe a little bit still the same.

Katerina
At the high school, people called Kačenka. She was a goddess and a muse, she knew how to go against the flow. She got married at the age of twenty and divorced after another twenty years. She was left with two children and her husband's debts. She gradually found the strength to look at the world from the bright side again.

Bohdan
Bohdan married Marie when he was 40. Marie has already had a teenage daughter, Magdalena, who had been born before Marie met Bohdan. And with Bohdan, she has a small baby Bohuslav. They all live in a two-room apartment.

Honza
Honza lives in Vinohrady. His appartment has three large rooms. There is Honza´s bed in one room, a computer in the other room and his plants in the third room. Honza spends his time mainly working. He creates beautiful things on the computer in the second room. He has been thinking for some time that he could start living again with someone who would be close to him.

I deal with a generation born around 1980. My generation. When I used to attend high school, we were all in the beginning. In the beginning of adulthood and our relationships. We did not know anything about it, did not have an idea what to expect. We had various visions about the future, how it should be and how we would like it to be. No matter how naïve or more or less twisted these visions were. After the period of more than 20 years we look back and find out what kind of different situation we got into. Not many of these situations would have come into our minds those 20 years ago. At the same time, many of our fates are similar to each other, we were in similar situations. When we manage to open our inner world, accept it and listen to each other we find out that we have very much in common.
The project shows on a several particular representatives of the generation their lives and partner relationships. When generalized it provides some picture about who we are, what we have been through and what we are going through now. Some of us are looking for a partner who they would feel good with, some had a feeling that they had such person and afterwards they lost both the feeling and the person. Some are going through a long-distance relationship which they are or are not happy with. Some are in a more or less stable relationship and deal with everything which is connected to it. Although the project is primarily focused on other people, I imprint into it my personal experiences and feelings through these people.